Již potřetí se náš tým EWALS CARGO CARE zúčastnil štafetového běžeckého závodu Run Labe Run ze Špindlerova Mlýna do Děčína v celkové délce 380 km s převýšením cca 3400 m. Závod se konal o víkendu 21.5. – 22.5.2022, a jak to přesně probíhalo, nám popsal kapitán týmu Luboš Ž. a jeho tým:
Ahoj, dobrý den,
to byl ale zase krásný víkend, letošní ročník Run Labe Run se opět vydařil!
36 úseků, 36 příběhů - myslím, že každý dal do svých odběhnutých úseků své maximum, což také bylo vidět na neuvěřitelně rychlých časech (na amatéry) zaběhnutých úseků i na celkovém výsledku.
Všechno – čas, události, zážitky, setkání, běhy – to pádilo celý víkend v neuvěřitelném tempu. Doběh Jany Š. posledního úseku v Děčíně do cíle završil naše běžecké snažení. Ve skvělém čase 34:02 hod. Jana proběhla cílem. Oproti loňsku zlepšení o necelou hodinu!
V cíli každý ještě vychutnával poslední chvíle výjimečné atmosféry neobyčejného víkendu. Závěrečná obětí, podání si rukou, poděkování.
Tak snad příští rok ZASE!!!!
Všem, Vám běžcům našeho úžasného týmu, bych chtěl ještě jednou poděkovat za reprezentaci naší společnosti EWALS CARGO CARE.
Získali jsme 36. místo z celkových 79 týmů v cíli.
A jak závod popisují kolegové z týmu?
Vašku, tak jaké to letos bylo z tvého pohledu?
Tak jako v předešlých letech jsme se sešli ve Špindlerově Mlýně. Ubytování zajistil Tomáš B. v jednom z místních penzionů. Letos jsme byli „plný tým“, bylo nás tedy dvanáct běžců („tucet runnerů“) a slétali jsme se jako vosy na med u stolu v místní restauraci „U Medvěda“.
Střídmě jsme pojedli a popili a v deset hodin večer jsme byli naštěstí z restaurace vyhoštěni…. A to bylo dobré….takže jsme již kolem jedenácté hodiny uléhali k odpočinku.
Moje skupinka (Honza – Suky , Petr – Cerda, , Luděk, Václav (já)) byla nominována kapitánem „tuctu runnerů“ Lubošem Ž. do startu závodu. První „výstřel“ měl zaznít v 5:00. A tak se také stalo… Vybíhal jsem jako první. Trasa z těch kratších v celém závodu, zato z těch obtížnějších, což se mělo v následujících hodinách projevit neočekávanými bolestmi všemožného svalstva.
….a kostky byly vrženy! Vše šlo jako po drátkách. Střídali jsme se na jednotlivých stanovištích, potkávali se a vyměňovali zážitky s ostatními spoluběžci z týmu i z týmů „konkurenčních“. Počasí nám šlo na ruku, dobrá nálada se nám nevyhýbala.
Tak se Ti to prostě líbilo?
Jasně celková atmosféra – jedním slovem – luxusní!
Jani, jaké jsou Tvé dojmy z Run Labe Run?
RLR pro mne představoval několik poprvé – poprvé jsem běžela týmový běžecký závod, poprvé jsem absolvovala běh v noci v naprosté tmě, měla jsem tak možnost poprvé použít čelovku, a poprvé mi při běhu dělala společnost navigace, která se v tyto dny stala mou nejlepší přítelkyní. Celý víkend, i když velmi náročný, byl pro mne novým neopakovatelným zážitkem, který předčil má očekávání. A to i díky atmosféře, která mezi všemi běžci panovala, díky organizátorům, kteří odvedli výbornou práci, a zejména díky našemu skvělému týmu, který se podporoval, povzbuzoval a mně bylo velkou ctí být jeho součástí.
Jak se Ti běželo v noci?
Noční úsek byl pro mne zatím nejtěžší běžeckou výzvou. Vybíhat v půl druhé ráno někde, kde to neznám, v absolutní tmě, úplně sama a ještě k tomu lesem, po naučné cestě a po cyklistické stezce byla pro mne ta největší stezka odvahy. Společnost mi dělala jen čelovka, navigace a divné zvuky všude kolem mne. Když si na to vzpomenu, ještě teď mám husinu.
Jaký byl závěr závodu?
Měla jsem tu čest běžet poslední úsek RLR. A ten, ač nejkratší, byl vlastně nejdelší. Byla jsem unavená, nevyspalá, vyčerpaná, měla jsem těžké nohy, ale když jsme pak s celým týmem probíhali pomyslnou cílovou páskou, dostavila se totální euforie z toho, že jsme to zvládli, jsme zdraví, jen s pár puchýři a bolavým tělem, a zaplavili nás uvolněné hormony štěstí. DÍKY VŠEM.
